Nemohl jsem usnout ani na okamžik. Vítr mi bušil do stanu a zvuk sirény z majáku na útesu Cape Spear - varující vše živé před příchodem bouře, dělal onu poslední noc ještě dramatičtější. Měl sem v nohách přes deset tisíc kilometrů a těch posledních čtyřicet do cíle v St. John´s zdálo se být třešničkou na dortu. Onu bezesnou noc mi ale bylo jasné, že to bude těch nejtěžších čtyřicet kilometrů, co jsem kdy jel. Budou to totiž kilometry poslední. Sen úspěšně končil a já se tomu musel postavit čelem.

A proto jsem sám sebe v onom stanu na útesu Cape Spear ostrova Newfounland bičoval otázkou : „Má touha po poznání vlastně konec“?? Nikoliv!! (člověk si vždycky umí odpovědět, jak potřebuje). Za ranního rozbřesku jsem se poté vydal do města St. Johns již s úsměvem na rtech a vědomím, že nevjíždím do cíle – nýbrž pouze projíždím.

Svět mi hodil do tváře rukavici a já ji zvednu. USHUAIA. Již název nejjižněji položeného města na světě mi přivádí mrazení po těle. USHUAIA v Ohňové zemi. Pro dosažení svého snu budu muset sáhnout opravdu hluboko do svého fyzického i psychického fondu. Na sedm tisíc kilometrů po převážně šotolinových a bahnitých cestách napříč Bolívií, Chile a Argentinou. Náhorní plošina Altiplano, vysoké hřebeny And a nutnost zdolání několika průsmyků v krajinách „ nikoho “. Bájná RN 40, jihoamerická Panamericana, šílená Carretera Austral – tyto pověstné cesty mne mají nasměrovat až do nehostinné a nevyzpytatelné Patagonie – vyprahlé pustiny bez konce s bezustání bičujícím větrem, který nejednoho přivedl k šílenství. Odměnou za námahu mi bude zdolání opravdu poslední, neposkvrněné časti světa,…a hlavně USHUAIA. Bude to boj s časem, počasím a sebou samým. Ne nadarmo se o této cestě mluví jako o vysoké škole cyklistiky. Dá-li bůh, rád bych stál na jejím konci s diplomem v ruce.

Chcete-li se stát součástí této dobrodružné výpravy, podpořte mě prosím nákupem kilometrů.

Copyright © 2012 Patagoniabike.cz