Loučím se s Ushuaia.

..a s jednou životní etapou zároveň. Je mi skoro do breku a na mĕsto brečí mraky seshora. Čekám na letadlo, které mne vyvrhne do horkého Buennos Aires,..ale moje srdce zůstane ještĕ dlouho tady, v cili mé cesty...v Ushuaia. Bůh mi seslal k nohám rodinu Cecilie Centeno a ta mi z posledních pĕti dnů udĕlala ráj na zemi. Zadarmo, ochotnĕ a s láskou. Tohle se nedá popsat, tohle se musí prožít...Uff, a teď vzhůru do

jednoho z nejvĕtších mĕst svĕta a co nevidĕt k miláčkům přes oceán. Bůh mne provázej