Tak prý málo informuji..

  .. o technických přípravách na cestu. Já osobně si myslím, že to po většinou nikoho nezajímá. Koho by taky zajímalo, například jestli mám sedlo – a pokud ano, tak s jakým sklonem? Nebo geometrie rámu, prodyšnost stanu, mazlavost paštiky? Každého přeci spíše zajímá, jestli sem byl na vyjížďce a jestli sem při cestě z kopce upadnul na hubu tak nešťastně, že se mi posunul nos nad oči. To by všichni řvali „jóóóó, bingóó“´. Ale on se občas najde šťoura, který se pořád v něčem hrabe, pořád něco kutí, piluje a ohýbá,.. a pak se samo sebou ptá. Takže dnes to asi bude krátké, pro šťoury a z oddělení vynálezů, úprav a samodomo výrobků.

   Mezi největší změny na mém kole v rámci příprav řadím instalaci tzv.bar-end řazení. Je to v podstatě stejná páčka, jakou měla prastará favoritka na kostře, ovšem já ji mám umístěnou po modernu, na samém konci řídítek. Až donedávna sem řadil tak, že sem jen ťuknul prstem po duálním řazení v páce brzdy - a bylo. Můj nejmilejší mechanik Kamil von Hammersmidt  vše ale předělal a já teď řadím tak, že potřebuji 9 vteřin na rozmyšlení, jak že to udělám…a vzpomenout si na systém. Pak přesunu ruce ke koncům řídítek a snažím se nahmatat páčky. Ve chvíli nahmatání to narvu nahóru, či dólu. Výsledek se většinou dostaví, ..a tradáá. Okolí si myslí, že to byl krok zpátky. Nikoliv. Většina kol pro létání po světě používá tento zpátečnický systém a to z jediného důvodu. Není takřka nic, co by se pokazilo.(viz foto)

  Druhým technickým divem světa je umístění dvou představců pod sebe, či nad sebe – jak chcete. Jeden nese řídítka a druhý nese přední brašnu. Kolo má díky tomu trošku sklony ke kroucení se v oblasti řízení, ale kdo by se na vejletě nekroutil, že? Ono celé moje řízení vypadá, jako by jej tvořil konstruktér z NASA, ale to je jen dobře. Mám za to, že potenciální zloděj dokáže na mé kolo naskočit a pak zase sleze, neboť nepochopí, za co má zatáhnout a čím točit. (viz foto)

  Přímo „technickou bombou“ bych označil můj stojan na kolo. Tento unikát sem viděl jedinkrát v Kanadě. Po desíti utržených a zlámaných stojanech v průběhu pěti let – pochopil sem, že vidím to pravé a ořechové (proč se vlastně říká „ořechové“?). Stojan vyrábí americká firma Click-stand a je nemožné jej koupit v obchodě, pouze objednávkou. Asi šestihodinovým civěním do obrazovky počítače dospěl sem k názoru, že stojan je vyroben ze stanových segmentů. Nebyl to názor – byl to fakt. Firma Jurek – legendární výrobce stanů z Kunčic mi zaslala dva stanové segmenty a zbývalo jen to poslední. Zapojit do procesu bratra. Můj bratr totiž dokáže úplně všechno. Úplně. A když neví, tak se poradí. Brácha pracuje v podniku, kde se pořád ještě pije turek v šest, devět,jedenáct…pak je oběd, pak rozlučkový turek ve dvě…a pak se jde se do sprch. U každé takové kávy se postaru pěkně debatuje a chlapi z rodiny montérkových se navzájem překřikují, kdo je lepší koumák a fištrón. Prostě, nejúrodnější místo světa. Nebylo tedy nic jednoduššího, než dát bratrovi dva stanové segmenty, fotku originálního stojanu a poprosit ho, zda-li by na turkové poradě nepronesl větu: „to mi dal brácha, prý se to nedá vyrobit“. A šlo to jako po másle. Pan soustružník opláchnul hrnek a pronesl : „blbý kecy,..všechno jde“!! A odpoledne byl můj český Clik-stand doma. Stálo mě to čokoládu Milka s rozinkami, oprotivá originálu za bratru 60dolarů. Pan soustružník pro mne vyrobil ještě další dvě koncovky ze silonu a já mám chuť zařadit jeho jméno na dres. Bude tam: pan XY – soustružník a borec. Schválně koukněte na fotku a hledejte 5 rozdílů a 60 dolarů.

  Kromě bráchy mám na fištrónské projekty ještě Jardu. Ten je v záloze, když je zapotřebí „svářečkový masopust“. Jarda dostal za úkol upravit můj zadní nosič tak, aby si na něj mohl sednout u Berouska v cirku i slon Bimbo. Jarda se poškrabal na bradě a večer mohl jít nosič do manéže. Ruce k nezaplacení….no vlastně k zaplacení, protože půjdeme na pivo.

  Ukončím tento román o technických přípravách nekolově – a to kolíky ke stanu. Firma Jurek mi zaslala ocelové kolíky ke stanu, které sice váží metrák, ale jsou dimenzovány do těch nejšílenějších podmínek světa. Můžu je zatlouct do země panzerfaustem a budou vypadat pořád stejně. To se spíše pohne při vichru zemská osa, než by se pohnul můj stan. Mám za to, že jsou to stejné kolíky, kterými přibili Krista ke kříži.(viz foto k porovnání se starým hardwaremJ

Toť vše! Fištróni a koumáci celého světa – spojte se!!!