24.02.2013 | 17:15

22.2.

Svoje putovaní hodlal jsem zakončit v zátoce Lapataia, třicet kilometrů za městem v národním parku Tierra del Fuego. Zátoka Lapataia je totiž posledním místem, kam se vůbec po cestě dostanete. Je konečnou cesty č. 3. Ovšem pozor, je konečnou cestou? Nebo počátkem? Místní totiž nenávidí tolik v těchto končinách proklamované slovo "konec". Fin del mundo, fin de la carretera.. Zakázali mi používat název Ushuaia - konec světa, ale povolili Ushuaia - začátek světa. Zní to prý líp. Tudíž cesta 3. tady nekončí, nýbrž začíná. Pokud míníte vyrazit na sever, začít byste měli právě tady - v zátoce Lapataia. Cesta Vás po třech tisících kilometrech vyvrhne na slavnou "čtyřicítku" a ta vás dokope směrem k Panamerikane, po které je to nahoru na Aljašku k dvaceti tisícům kilometů. Nepotřebujete ani mapu. Stačí mít peníze, kuráž a fůru hajzlpapíru. 

Území, na kterém jsem čenichal, patřilo dříve indiánům. Byl a je to pořád fascinujicí příběh se stejným osudem jako jinde ve světě. Indiáni tu byli.. přišel bílý muž.. a po indiánech zůstala jen svíčková na kamnech hublotbox.com. Zatímco "tam nahoře, na severu" indiány ještě uvidíte - byť na mol nebo u McDonald, popřípadě v kanadsko-amerických rezervacích jako cvičené opice - tady dole je zameteno a uklizeno. Když tady roku 1520 přibrzdil Magalhaes, nejevil zájem zabývat se místním křovím a přidal plyn. Indiáni kmenů Selk'nam, Yahghan a Alakauf si tak mohli vydechnout. Bohužel ne na dlouho. V 18. století počalo ve zdejších vodách courat více a více lodí.. asi z nudy, ovšem zdejší podmínky byly natolik odpudivé a zima s větrem tak strašná, že nikoho ani nenapadlo vystrčit čumák z obývaku na lodi. Roku 1834 sem zavítal slavný Darwin, který v té době čenichal všude po světě a zůstal ohromen z množství "neobjeveného". Jediným problémem ovšem byli stále indiáni, kteří byli nepolapitelní a nepřizpůsobiví. V místním muzeu je i jeho komentář pro anglickou korunu: "Místní indiánské národy jsou ty nejodpornější a nejzavrženíhodnější bytosti, jaké jsem kdy viděl. Rozdíl mezi nimi a evropany je jako mezi divokými a domácími zvířaty". No vida, Darwin měl fištróna a pálilo mu to. Nejvíce šokující pro něj byli indiáni kmene Yahgan alias Yamanové, kteří přežívali v místních šílených podmínkách nazí, popřípadě měli slipy z lamy. Pro zahřátí zapalovali ohně na každém rohu a oheň měli dokonce i v kanoích, čemuž nerozumím. Ale rozhodně muselo jít o dokonalý topný systém, neboť zatímco Darwin a ostatní klepali kosu v beranicích, starý yaman odešel na lov - nebo-li do práce pouze s peněženkou. Díky nekonečným hořícím ohňům a pochodním byl poté přejmenován ostrov na Tierra del Fuego, nebo-li Ohňovou Zemi.

Tak mě napadá, pokud jste viděli Svěrákův film "Jako jed", v jedné scéně tam přichází na návštěvu soused z vedlejší chaty. A aby ve tmě lépe viděl, veze si na kolečkách zapálený oheň. Napadlo mne, že to byl možná také indián kmene Yamanas. Raději to zkrátím. Ke konci 18. století počali osadníci courat po okrese, zabírat půdu a indiáni byli trnem v oku a osinou v prdeli. Misionáři měli nelehký úkol, polidštit je a přivést na správnou víru. První misionáře přijaly kmeny Onay a Alakaluf vlídně a po dvou dnech je sežraly. Druhá várka misionářů zemřela hlady, neboť Haushové se živili pouze houbou rostoucí na stromech ñire. Až Thomas Bridge, kterému to pálilo, se naučil místní jazyk, místní zvyky a počal s indiány hrávat po večerech žolíka. Začalo velké polidšťování indiánů. Evropanům se zdáli indiáni malí a tlustí, tudíž do nich počali cpát konzervy a párky, což zdecimovalo první vlnu starousedlíků neznajících "éčka". Druhá vlna padla záhy poté, neboť se evropanům zdálo, že místním musí být zima a začali jim hromadně prodávat své propocené goretexové hadry i s bacily.. a rum. A závěrečná třetí vlna padla poté, co byl do oblasti vyslán generál Roca, který se představil jako všemohoucí a dokončil vše pro blaho lidstva. Nezůstal ani popel v kánoi. A tak tu teď courám po divoké přírodě Národního parku a pojídám vzácné modré bobule z keře el calafate. Indiánská legenda totiž praví, že ten, kdo ochutná bobule z el calafate, tak se do Patagonie opět jistojistě vrátí. Nemůžu nemyslet na to, jaké by to bylo.. "kdyby ještě byli". Některé věci konané "pro blaho lidstva" jsou prostě skličující.. například Penny Market v Přerově :-)

La Paz
Antofagasta
Santiago
Temuco
Bariloche
Puerto Montt
Cochrane
Porvenir
Ushuaia
6 750 Km
Pavel už je v cíli a celkově našlapal

Copyright © 2012 Patagoniabike.cz