12.02.2013 | 10:40

9.2.

Hned z rana jsem zacal....jak jinak-Dulce de leche. Pierre jiz byl na nohou a snazil se poskladat stan Husky zakoupeny v Santiagu. Bylo prijemne, sledovat vcera vecer ze stanu, kterak se muj mily francouz snazi zmlatit cesky stan v naporu vetru. Sotva uchytil jednu stranu, druha jiz byla ve vetru, sotva uchytil obe, uletela mu predsin...Husky, stan pro fajnsmekry.

No koupil jej proto, ze pry je lepsi nez ten co mel dosud. Tomu snad nelze ani verit. Mozna byl minuly stan z rakosi, nebo z Ytongu. Spolecne jsme Huskyho preprali, no dnes rano bylo bezvetri a Pierre se tak bavil sam. Odjeli jsme na cafe a ja tusil, ze se nase cesty rozdeli pravdepodobne navzdy. Ja mel namireno do narodniho parku Torres del Paine a Pierre se potreboval rozhodnout. Nakonec udelal radikalni krok, zeptal se obsluhy, zda-li bude dnes vetrno a pokud ano, tak jestli ze stejne strany jako vcera...coz znamenalo "od narodniho parku". Obsluha se na nej podivala pohledem, jakoby se zeptal, jestli bude nekdy stat benzin zase 2.50,-. Odpoved tedy nepotreboval a pronesl lakonicke "fuck the park".

Zustal jsem osamoceny na vetrne krizovatce, ktera slouzila jako curaci zastavka pro tisice turistu v autobusech smerujicich do jednoho z nejlepsich parku sveta...Kdyz tu najednou slysim" Heledteeee, von to bude Cech...ma ceskou vlajkuu". Cestina...,slysel jsem cestinu. Tedy riznutou Pardubicema, ale s pardubicakama se domluvim...to vim diky Kejtovi jiste! Deset cechu v jednom autobuse, plni ocekavani zazitku. Byl jsem za ne rad. Pripadal jsem si na tu chvilicku, jako bych si vyjel na cundr do Jizerek.

Autobusy odjely a ja vyrazil proti vetru. Do parku to bylo 90kilometru po kameni a sotoline. Sam sebe musel jsem porad presvedcovat, ze jsem se rozhodnul spravne a ze sam sobe neskodim, nebot cestou do parku jsem se vlastne vracel na sever. Krome toho mi park nabizel jedno z dalsich lakadel. Vrcholky Tres Torres, ktere se staly symbolem Patagonie a ke kterym jsem mel v planu vysplhat. Krome toho mi mel park nabidnout tolik krasy, ze se z toho div nevyvratim. Ne nahodou byl vybran jako druhy nejkrasnejsi na svete, po americe...samosebou. Na tretim miste skoncil KRNAP a ctvrta byla prerovska Zebracka. Bohuzel, cena a daň za tuhle krasu mela byt vysoka. Rovnych 730 kč v prepoctu pro cizince. Mistni to maji za 200! Bordel! To zavedeme na Macoše! Dalsi ranec obsahovalo jidlo, nebot v parku jidlo neni a pokud je, tak cena je zavratna a je lepsi sezrat zdechlou kunu, nez ji najdou supi.

Ubytovani je mozne pouze v kempu a cenu nikdo neznal..Stavil jsem se tedy pro jistotu v jedinem obchode po ceste a tupe hledel na jediny poloprazdy regal. Ceny byly jiz tady-70km pred parkem desne a vyber k smichu. Koupil jsem rajce, polevku,dulce de leche a syr v tube,..cimz jsem vlastne obchod vybilil. Asfalt vystridala sotolina a cesta se stocila z dosahu vetru. Po chvili se zacal v dalce otevirat pohled na Torres a pohori..., pastviny, zlatou travu a sluncem zalita jezera..a moje srdce pocalo zpivat. Citil jsem stesti a valilo ku mne, ze vsech smeru. Blizil jsem se ke vstupu do NP a premyslel, kterak cenu stahnout dolu.

Vesel jsem dovnitr spravni budovy, vzal formular a prisednul s nim ke zpravcum parku. Zacal jsem jim vysvetlovat, kdo jsem a odkud pochazim, dale o strastech ceskeho naroda, o bitve na Bile hore a U Chlumce, o Husovi, Palachovi, okupaci a valce, o povodnich, jak mi umrel pes na infarkt(to jsem si vymyslel), jak mi bracha v detstvi svazoval ruce a pote mi prdel do obliceje, jak jsme kopili barevnou televizi az jako posledni ve vesnici...No s hlidaci parku to vubec nehnulo. Pouzil jsem posledni silny kalibr..a povykladal jim o tom, jak jsem vstaval kdysi do prace o pul pate. To zabralo. Sprasknuli ruce, objali mne a dali mi vstupni formular pro chilany za poplatek 200,-..a jeste mi zamavali.

Usetrene penize jsem vyuzil na ubytovani v kempu, ktery byl plny trekaru a horolezcu. Jak by ne, kdyz jsem se ocitnul doslova v lezeckem raji. Kemp byl primo pod Torres a stacilo zvednout hlavu a prichazely zavrate. Chte nechte, musel jsem sehnat chleba. Vsude si pekly sami a tomu odpovidala i cena pres stovku. Nez jsem zaplatil, dvakrat jsem se pomodlil ve snaze odehnat satana...Jine jidlo jsem radeji nekupoval. Rozlozil jsem veskery obsah brasen s vedomim, ze musim z hovna uplest bic. Ze dvou sacku ryze, jednoho tunaka a tri vajec udelat dve vecere a jidlo na puldenni pochod. Vyhrala tunakova pomazanka, nebot do ni muzu klidne nahazet i to co najdu kolem stolu a pri dobrem zamichani to nepoznam...tedy krome vajglu.

Jako kuchari mi delaji neskutecny problem vajicka na tvrdo. Do dnesni doby jsem se k tomu stavu "na tvrdo" nepropracoval. Pracuji tedy vetsinou s jakymsi volskym okem v maselnatem stavu. Nastesti vse drzi vetsinou pohromade zapomenuty kus skorapky...coz je taky pravidlo. Tak ci tak-vyrobil jsem to nejlepsi ze sebe od sebe..Ted jen naridit budik na patou a nezaspat...Tahle sance je jen jednou za zivot, vicekrat sem nepojedu

La Paz
Antofagasta
Santiago
Temuco
Bariloche
Puerto Montt
Cochrane
Porvenir
Ushuaia
6 750 Km
Pavel už je v cíli a celkově našlapal

Copyright © 2012 Patagoniabike.cz