07.02.2013 | 21:41

6.2.

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

Jeden z malá ledovců, který stále dorůstá a celá ta masa ledu a modré barvy se plíží rychlostí 2metry za den dolů, kde se láme a rozpadá do jezera Lago Argentino. Již když se blížíte lesem máte zvukový doprovod, při kterém naskakuje husí kůže. Jak led praská, popřípadě se bortí do jezera, tak jde o takový rachot, jako bývá při vojenském cvičení na Líbavé. Když se poté postavíte téhle hradbě tváří v tvář..., teď nevím jestli lze výraz "tvář" u ledovce použít.., zůstanete ohromení, strnulí, v šoku a lapáte po dechu. Pořád jsou na světě místa, která vás i v dnešní digitální době doslova zametou pod stůl. Zůstanete malí, malincí až přízemní. Zrnko prachu v kosmickém prostoru. Honza Bína který stal na mém místě před rokem napsal do své knížky, že při pohledu na ledovec, okolní hory a plachtící kondory dostane člověk vtíravý dojem, že může být šťastný, že jej příroda vůbec akceptuje. Za mohutného burácení padajících věží z ledu jsem opouštěl jedno z nejmrazivějších míst na mě cestě. Mám na mysli mrazení pocitově. Je pořád na co koukat a je pořád pro co žít... a na to se dnes milerad napiju, neboť zítra osedlám opět ocelovou kobylu a přestanu být melancholický :-)

La Paz
Antofagasta
Santiago
Temuco
Bariloche
Puerto Montt
Cochrane
Porvenir
Ushuaia
6 750 Km
Pavel už je v cíli a celkově našlapal

Copyright © 2012 Patagoniabike.cz