28.01.2013 | 21:30

26.1.

Před odjezdem z jediného opravdového města na trase.. .. bylo potřeba vykonat nákup. Ono to není jen tak, nakoupit na deset dnů dopředu, aby vám to vyšlo i vešlo. Myšleno jak finančně, tak i do brašen. Po dlouhé době jsem konečně narazil v obchodě na rýži, která je hotová za 4 minuty - jak tvrdí návod a zázrakem se z ní stane rizoto. Naposled jsem ji viděl v Santiagu a řádně jsem si ji užil. Návod taky uvádí, že obsah je pro čtyři osoby. Já ji pokaždé sežral najednou a dorazil se chlebem. Někde je tedy problém. Buď mají místní žaludky velikosti míčků na ping-pong, nebo jsem nenažrané prase, trpící obžerstvím. Tato rýže je bohužel třikrát dražší, než normální alias obyčejná. Tudíž jsem nakoupil 6 balení normální a budu ji vařit deset minut a co pochybí do času, to pokřoupu.

Včerejší vydatná večeře v kempu s Berthrandem z Francie mi také naznačila, kterak může být člověk cyklistou a jíst při tom gurmánsky... jako to umí snad jen francouz. Zatímco já jsem drtil na vaříči nejlacinější steak a na důkaz kuchařského umu jsem na pánev vhodil i pár třešní, které mi rostly nad hlavou, Berthrand vytáhnul z cyklobrašny grep, olivy, avokádo, jablka a pomeranč plus kvalitní olivový olej a vytvořil bohovský předkrm, který završil špagetami s kuřecím masem, bazalkou a parmezánem... Nakonec otevřel lepší víno, o kterém mi dál přednášku a já nevěděl, čím bych to přebil. A tak jsem vytáhnul paprikové chipsy. A bylo po kamarádství.

No zpětně k nákupu. Prostě jsem dostal francouzkou facku z nakupování. Chtěl jsem tedy nakoupit chytře, moudře a gurmánsky. Měl jsem tedy rýži, přidal jsem chleba, olivový olej se mi zdál dráhy... a spíše pro francouze, tudíž ten ne.., přidal jsem dva utopence do sáčku, pět polévek, pivo, troje sušenky... a drátěnku na nádobí. No vida, a nákup je za mnou.Bylo ještě potřeba nakoupit suvenýry. Ovšem ty v Chile dosahují úrovně sraček. Víc suvenýrů bych nakoupil v Oplocanech, kde není hrad, zámek ani turisti. Chtít něco ryze chilského je těžké, jako vrazit si drát do oka přes ucho. Všechny přívěsky mají znak hippies, pohlednice fotil asi místní švidral a ke všemu by mě jedno poslání pohledu stalo kolem 130 korun. Nejčastějším artiklem v rámci suvenýrů je tu tradiční mávající zlata kočička z činy. Tady vkus a tradice asi spadly z mostu na hlavu.

Dal jsem poslední café z presso mašiny na značně dlouhou dobu a vyrazil. Cestou z města jsem potkával cyklisty, kteří vyjeli na kratší i delší výlety a bylo tudíž koho zdravit. Carretera Austral zřejmě láká čím dál více lidí, dokud je ještě panenská a dokud ji nezdevastuje okolní globalizace. Jediným znakem prorůstajícího světa byl asfalt na délce 100km, což mi nevadilo. Čekalo mne totiž dvojité stoupání do 1100 metrů. Tedy to nejvyšší na celé cestě směrem, na jih. A na asfaltu to šlo tak nějak lépe. Ráz krajiny se lehce změnil a šlo spíše o skalnatá pohoří a kopce, proložené loukami a přejezdem parku Cerro Castillo. Vítr mi dul do zad a mně se podařilo konečně ohrozit hranici 80km/h s plně loženým kolem. Španělských 86km ale asi nepřekonám nikdy. V takové rychlosti se vám vybaví celý život včetně dědy, kterého jsem viděl jen tři dny jako dítě. Prostě ultra fofr speciál. Do kopců jsem stoupal pomalu a s rozvahou, neboť na prvním výstupu se vítr otočil a nacpal se mi přímo do hlavy. Síla větru nabývá a stane se zanedlouho asi hlavním tématem mého psaní. Není to vítr český, tohle je prostě kanibal co dokáže sežrat a spolknout i kosti. Ovšem s tímhle větrným vědomím jsem sem jel... a bude hůř a hůř. Již dlouho se mi nezastavil dech na tak dlouho, jako při sjezdu první serpentinou do údolí Cerro Castillo. Musel jsem zastavit a obdivovat tu divokou nádheru hor. Tohle byla prostě panoramatická bomba na jedničku. Rozeklané štíty hor, řeka dole, ledovce a zapadající slunce. Tohle nebyly Alpy, tohle byla drsotina pár excellence made in Patagonia. Když spadnulo kdysi letadlo v Andách, nebo přímo někde tady, tuším s basseballovým teamem (nepamatuji si fakta, tudíž se omlouvám) a přeživší se navzájem požírali, očekávajíce pomoc... natočíce poté o této hrůze film, musel v nich pohled na tyto hory vzbuzovat hrůzu. Asi bych se taky raději zahryznul do útočníka, než abych se snažil najít cestu přes tyto štíty a neprostupné lesy.... Tady totiž cest není a velikost hor je uchvacující. Našel jsem starou opuštěnou chatku na stráni nad vesnici a ustlal si bez stanu na terase. Zdejší tráva je totiž tak bodavá a agresivní, že není šance ji ani projít, natož si postavit stan. Usínal jsem s dujícím větrem nad hlavou a pozoroval lišku, která si to promenádovala tam a zpět hledajíce asi zajíce, sýr a vránu.. Nad tím panorama pohoří. Tohle bude usínání s čistotou v nose .. a možná i duši.

La Paz
Antofagasta
Santiago
Temuco
Bariloche
Puerto Montt
Cochrane
Porvenir
Ushuaia
6 750 Km
Pavel už je v cíli a celkově našlapal

Copyright © 2012 Patagoniabike.cz