23.01.2013 | 20:57

22.1.

Rozpolcená a přerušená dřímota u dědečka na statku.. ..měla za následek dnešní celodenní únavu, kdy tělo před každým kopcem zvedalo červený prapor a hlásilo stav nouze. Důvodem přerušeného spaní byl náhlý ruch kolem mého stanu uprostřed široširé tmy. Když jsem vykouknul ven, stáli před stanem dva. Beran a pes.

Bylo nutné situaci řešit a to okamžitě... první se psem. Ten měl totiž hlavu zabořenou v mě brašně s jídlem, a to že dokázal rozepnout karabinu jen dokazuje, že zvířata jsou chytřejší než leckterý člověk. Já osobně znám alespoň devět lidí například, kteří jsou blbější než slepice... a to už chce kumšt. Pes si nechal dobrovolně hlavu z brašny vytáhnout pod příslibem, že si zbytek chleba ponechá.. Horší byl beran. Ten byl očividně jako guvernér stáda vyslán ovcemi, aby se zeptal, jak dlouho míním setrvat na jejich místě. Chápu to! Je to, jakobych přišel z práce a na mém gauči se válel Franta z vedlejší dědiny. Taky bych byl nervózní z narušení vnitřního prostoru... a asi bych se Franty zeptal. Vysvětlil jsem tedy beranovi, že v devět ráno budu v tahu a očividně jej to uspokojilo. Sežral sušenku a valil zpět ke stádu předat informace.

Byť nevyspalý, tak nějak mi to šlapalo. Cesta se vlnila a počasí bylo na jedničku. Ostatně v počasí je po zahnutí směrem dolů na jih patrný rozdíl. Pomalu se dostávám z pásma tropů do pásma jara... a tuším, že co nevidět se ocitnu v pásmu vichru a deště. Což vám, vy mrchy v česku konečně udělá radost! Po cestě jsem narazil na auto, jehož řidič seděl na kabině a něco mi vysvětloval.... netušil jsem co, tudíž jsem pokračoval, než se přede mnou zjevilo stádo krav jdoucí si po cestě. Tlačily před sebou prach i vzduch... jako metro a donutily mě uhnout z cesty. V jednu chvíli se stádo přede mnou zastavilo a nikdo nevěděl co bude dál. Muž od auta mi dával najevo, ať se nehýbám, což bylo problematické. Když jede protivám expres do Drážďan, taky uhnete. Stádo se zastavilo a čekalo až dorazí hlavní býk. Ten prošel dopředu a nespustil ze mě oči. Počítal jsem v duchu, za jak dlouho muzu tuhle mrchu skolit svým švýcarským nožem. Napřed bych jej vzal dlouhou čepelí, pak krátkou, podkrkem vývrtkou a na závěr párátko do hýždě. Machruju a přitom jsem byl připosraný strachy. Jako zázrakem se poté v této pustině zjevilo stavení, kde mi nabídnuli kávu a já tak mohl uklidnit třesoucí se tělo.

Musím přiznat, že cesta snů se zatím nikterak exkluzivně nejeví. Povrch byl příšerný, výhledy takřka žádné, prach, nicota a samota... Jedno auto za hodinu a k tomu oprava dvacetikilometrového úseku se spoustou nákladních aut a šílených strojů. Zvednul se jako na potvoru extra silný protivítr a udělal mi tak z etapy do vesnice La Junta peklo. Ke všemu začínám mít problém s pravým zápěstím, které bolí z třepání cesty i kola jako čert. Budu si muset vyrobit nějakou bandáž. Horko těžko jsem dojel do vesnice kolem páté a šel kurýrovat tělo teplým jídlem, což je v těchto podmínkách steak se steakem! Povídal jsem paní kuchařce o šílené cestě a podmínkách a ona odpověděla asi toto v překladu mne samotného "milej zlatej, tohle je konec světa a kvůli tomu jsi sem přijel. Tady nehledej kuře na zlatém podnose. Chtěl si dobrodružství? Budiž..., co může být větším dobrodružstvím než fakt, že nevíš, zdali dojedeš!" a mrskla mi steak na talíř. Svatá pravda paní milovaná. Přestávám fňukat, tohle je Aljaška i Newfounland v jednom... tak co jsem čekal. Asfalt a Rohlenku?? Dokodrcal jsem se k jezeru poblíž Puyuhuapi a ubytoval se v ekologickém kempu, jakožto jediné možnosti k ulehnutí. Bylo tam nádherné, ovšem netušil jsem, že pojem ECO bude znamenat, že v něm nebude ani elektřina. Poprvé v životě jsem se tak sprchoval s čelovkou na hlavě a to je vám věru věc. To si zkuste doma! Ovšem klid, čistota, špagety s tuňákem a výhled na jezero zabodovaly na jedničku. A vo tom to je!

La Paz
Antofagasta
Santiago
Temuco
Bariloche
Puerto Montt
Cochrane
Porvenir
Ushuaia
6 750 Km
Pavel už je v cíli a celkově našlapal

Copyright © 2012 Patagoniabike.cz