21.1.

Dnešní etapa měla být ultra důležitou.. ..chyběl mi jen osmdesáti kilometrový úsek, abych se napojil na svoji cestu snů, na cestu, kvůli které jsem vůbec do této řiti vyrazil.... Carretera Austral, neboli cesta odnikud nikam v posledním ráji světa. Myšlenka, že dnes stanu na téhle šotolinové a kopcovité potvoře mě motivovala natolik, že jsem ani neposnídal. Nacpal jsem si plnou hubu sušenek a vyrazil do prachu cesty. Většinu kilometrů jsem měl vedle sebe řeku Futaleufu, neboli Futu, neboli Fú. Takhle ji tady říkají všichni a většina z těch, kteří se odvážili ji sjet na raftu se u vyslovení jména Fú navíc ukloní. Měl jsem to štěstí prodrat se lesem do míst, kde má řeka tu největší obtížnost a slyšet řev chlapů..., kterak sjížděli peřejemi na raftu. Nevím jestli řvali zděšením, nebo štěstím, že to mají za sebou... ale já byl rád, že jsem na cestě a ne ve člunu. Řeka mi tak alespoň zpříjemňovala příšernou cestu, kterou navíc rozhrnul buldozer. Potkal jsem tenhle velestroj na cestě a gestem jsem pozdravil řidiče, jako že děkuji, že dává cestu do kupy. Ovšem hned za jeho zády jsem pochopil tenhle obří omyl. On nejenže cestu vepředu hrnul, ale vzadu ji i oral, čímž vznikl povrch, jako bych se jel projet na kamenitou pláž. Bylo to naprosto na rozbití huby.... ale té jeho! Po hodině jízdy jsem zjistil, že příšerný povrch a natřásání urvalo suché zipy a můj super univerzální stojan na kolo byl v tahu. Ten kdo se mnou prožil přípravy a úpravy tohoto speciálu pochopí. Bylo to k breku, ale život je plný takovýhle srágor a je nutné hledat opatření... a tak jsem zašel do lesa a hledal tak dlouho, až jsem našel náhradu stojanu takřka rovnocenou, zadarmo a ještě s ní mužů popřípadě zmlátit obsluhu bagru - viz foto. Slunce v téhle říční kotlině přálo exkluzivně a zvyšovalo tak krvežíznivost hovad, neboli tabanos. Nevím, jestli jsem tu psal o tom, kterak jsem byl informován o tom, že mají tři druhy tabanos a to třetí nejhorší nevydává zvuk. V tom tkví jeho síla. Jediné, co můžete slyšet je, jak si brousí sosák. Ovšem s mým hudebním sluchem jsem slyšel prd. Tudíž došlo vždy na přímou liskací konfrontaci, ovšem třetí druh tabanos je tak houževnatý, že byť dostane zásah otevřenou dlaní, ještě jej zežmolkujete, hodíte na zem a přejedete předním kolem, stejně se otřepe a s ještě větší zuřivostí vám uklove záda. Přesto jsem zvýšil svoji ostražitost, um a dovednost a některé tabanos dokážu chytnout za jízdy i ve vzduchu. Člověk opět vítězi.... myslím,že takhle započala evoluce! Zničehonic jsem cítil, že mi lítá zadní kolo... a první defekt byl na světě. Naštěstí u jezera, naštěstí ve stínu.. naneštěstí na pravděpodobné replique montre de luxe konferenci tabanos z celého světa, neboť se na mne sletěly všechny tři druhý. Kdo někdy opravoval kolo, zalepený od potu a posetý hovady z českých luhů a hájů, ten mi dá za pravdu, že je to na provaz. Dírka v duši byla tak malá, že sem ji mohl zalepit soplem. Pláště Schwalbe jsou naprosto bezkonkurenční a já před nima smekám, tenhle defekt si dávám za vinu sám, neboť jsem najel na desku pravděpodobně s hřebíkem... a tam nebyla šance. Pomalu ale jistě jsem se blížil vesnici Santa Lucia, která ležela na vysněné cestě. Ještě dva kopce, jeden, zatáčka.... a byl jsem tam. Přímo na křižovatce dvou kamenitých a prašných cest. Dočkal jsem se. Nakoupil jsem v obchodě zásoby, neboť civilizace se bude setsakramentsky vzdalovat a vyrazil vstříc snu. Po desíti kilometrech narazil jsem na farmu a zeptal se dědečka,jestli mužů u něj rozbalit stan. Ukázal mi na nejlepší místo a já byl v ráji... opravdovém ráji. Přede mnou řeka Frio, seshora křišťálové potoky, kol dokola zasněžené vrcholky hor a mechová tráva.... a v hrnci špagety. Teď je totiž špagetový týden a to je vám panečku věc. Až přijedu domů, vezmu si jídelní lístek restaurace Michalov a sežeru všechno od shora dolů, včetně ubrousku a zmíněného lístku. Důvodem možná bude, že nemám žádné koření a sůl, neboť jsem je ztratil... a že oblíbil jsem si cibuli. Tu si teď dávám ve všech variantách a kdyby šla vymačkat, tak si z ní budu dělat i štávu do vody. Jó, Pavel nám objevil chutě z nouze.... To je dobře! Válka a hlad vyškolí každého. Tudíž špagety s protlakem a cibuli v tomhle ráji, zapité teplou vodou a sušenky na závěr jako derniéra pro kulináře. Jako ukončení k večeři sestoupily z hor ovce a polehaly si kolem stanu..., neboť jsem byl očividně na jejich pozemku a v jejich sedačce.... No já se neposunu! Dobrou noc